Historie

Od doby, kdy člověk poznal oheň, začínají jeho starosti, protože pokud oheň sloužil člověku, byl dobrým sluhou, hůř bylo, stal-li se pánem. Právě tak v jeho úrovni kráčí voda. Jak ukrutnými pány umí oba být, dokazují přes všechnu moderní techniku dodnes. Protože se v dávných dobách stavělo převážně ze dřeva, navštěvoval oheň nejen chatrče, ale i hrady. A tu vzniká požadavek, jak zabránit ohnivým jazykům v ničení lidské práce. V dějinách nacházíme zápisy z roku 1221 o ochraně před požáry - v archivu ve Vídni, který vydal vévoda Leopold. Zprvu člověk těžko bojoval proti zhoubným živlům a často z malých požárů docházelo k rozsáhlým škodám. Ulévání ohně vědry nestačilo. A tak došlo-li k požáru, řídili práci panští úředníci či později rychtář a dospělí občané byli povinni hasit. Nařízení, která byla vydána, měla pouze místní význam. Tak z 15. století se zachovává nařízení pána Berky z Dubé. Teprve 18. století přináší obrat. A tak řízení hašení požárů bylo přeneseno na cechy kovářské a stavitelské. Jejich nářadím byla vědra a žebříky. Objevovaly se první pokusy o zřízení sborů a to i v našich krajích, ale zanikly. K pronikavým změnám dochází za Marie Terezie, která nechala vypracovat "Řád k hoření ohně pro zemská města a Markrabství moravské". Pro Čechy byl vydán patent "Pro královská města pražská a venkov". Je zajímavé, že již Josef II. žádá, aby v obcích byly zakládány sbory. V roce 1787 vyšel "Hasební řád Josefinský", ve kterém byla už zachycena práva, ale také povinnosti občanů. Ve městech byli ustanoveni " komisaři nad ohněm", kteří s mistrem kominickým a zednickým měli za povinnost dvakrát do roka prohlédnout kamna, ohniště a komíny. Závady měli namístě odstranit. Zároveň byly určeny úkoly starosty i občanstva při požáru. Při velkých požárech měli udržovat pořádek vojáci a policie. Další změny přináší 18. století, kdy nastává rozvoj sborů podle západních vzorů. V roce 1854 zakládá německý sbor v Zákupech a Liberci Ferdinand Leitenberger, rotmistr ve výslužbě. V Praze se 23. 3. 1853 schází "Sbor obecních starších", aby projednal zřízení českého placeného sboru, který by měl za úkol udržovat "vodou" čistotu na Malé Straně a k tomu jeho příslušníci měli být zaučeni v hasičské službě. Sbor měl 28 členů, záhy se rozrostl a osamostatnil. První automobilový vůz měl v roce 1910 a motorové stříkačky v roce 1926. V roce 1864 zakládá Karel Krohn ve Velvarech první dobrovolný český sbor. Pak již následují v roce 1865 sbory v Kutné Hoře, Plaňanech, Roudnici, Nepomuku, Kolíně a Táboře. Konečně roku 1878 se zakládá sbor v Pyšelích. I když se nám nezachovaly podrobné dějiny hasičského sboru, přece víme, že lidé tento spolek zakládající, měli především na mysli utvoření výcvikové skupiny, která by svými znalostmi a vědomostmi poskytovala pomoc při neštěstí zaviněných ohněm nebo povodní a byla vždy připraveny ochránit vše, čemu hrozilo nebezpečí zkázy. Založení výcvikového sboru z pouhé Bližnímu ku pomoci vlasti k oslavě,Pyšelští hasiči 1878 - 1933PYŠELY1878 - 20182dobrovolnosti, lásky a obětavosti dokazuje, že tito lidé byli pokrokovými vlastenci, svědomitými pracovníky ve své obci a poctivými ochránci životů a majetků svých spoluobčanů. Bylo to pouhých 8 členů, a to: Frant. Doležal, Jan Hájek, Josef Jenšovský, Jan Platil, Frant. Trousil, Frant. Urbánek, Bedřich Vondráček a Frant. Vykoukal, kteří za podpory pyšelských občanů dále upevňovali svůj sbor a pořizovali hasební nářadí a zařízení, která byla k jejich činnosti nezbytně nutná. Krásná a ušlechtilá myšlenka byla zaseta a postupně přinášela sklizeň. Ve své činnosti, kterou si sami vytýčili, postupovali velmi odpovědně, i když museli překonávat mnohé překážky, které se jim vstavěly v cestu. Zápisy z té doby i když velmi kusé nám prozrazují, jak byla ve sboru zaváděna kázeň a důsledně vyžadováno svědomité plnění povinností dobrovolně převzatých. Jejich obětavá práce však překonala počáteční obtíže a pomalu bylo docilováno zasloužených úspěchů, které jim byly posilou a vzpruhou do další činnosti. Slib, kterým potvrdili příslušnost k hasičskému sboru a současně úvazek k plnění uložených úkolů, byl těmto průkopníkům tak ušlechtilé ideje cílem, k němuž nesmlouvavě kráčeli a to i v dobách, kdy starosti dolehly a překážky zdály se být nepřekonatelný-mi. Slova slibu zněla: My, členové hasičského sboru v Pyšelích, skládáme do rukou velitelství za přítomnosti členstva slib, že věrně a rádi plniti budeme veškeré povinnosti, jež spolkovými stanovami a služebními řády nám jsou předepsány a rozkazy jež velitelství nebo jiní sboroví činovníci nám uloží. Majíce pak na paměti vznešenost dobrovolného povolání ochranného, vynasnažíme se, bychom vždy a všude ve službě i mimo ní počestným a vlasteneckým životem, důstojným chování a nejplatnější činností čest a úspěch našeho hasičského zřízení šířili a varovati se budeme všeho, čím bychom v našem bratrském sdružení rozkol, pohoršení a netečnost způsobili a tak dobré jméno a platný úspěch sboru jakýmkoliv způsobem poškoditi mohli. Přičiníme se, by šlechetný, přímý a rytířský charakter jakož i obětavá láska k vlasti se staly přední naší ozdobou, byla jim zákonem, který byl neporušitelný. Jejich osobní příklad působil na další mladé občany, sbor se stále rozvíjel a členů přibývalo. V roce 1888 byla sboru věnována stříkačka a cvičiště obecní samosprávou, která měla velké pochopení pro hasičskou činnost. Do té doby měl hasičsky sbor stříkačku propůjčenou od pana Hoffmajera, tehdejšího majitele Pyšelského panství, který po stvrzení stanov CK místodržitelství v r. 1879 věnoval členům pracovní stejnokroje a výzbroj a na své útraty povolal cvičitele ze sboru pražského, aby je v hasebních pracech zdokonalil. Jinak žil sbor z příspěvků přispívajících členů, darů občanstva nebo z výnosů různých služeb. Později ve spolupráci s divadelním spolkem hráli divadlo a některá představení byla hrána v prospěch zakoupení potřebného nářadí a ostatních potřeb. Pro výchovu členů byly odebírány odborné hasičské časopisy. Zápisy také dokazují, jak vážně se tehdejší funkcionáři sboru zabývali problémy celé organizace, jak plnili usnesení župy a jiná nařízení. Uměli však neochvějně hájit své požadavky, o čemž svědčí rozhodné jednání v době, kdy pyšelský sbor měl být odtržen od župy pražské a přidělen k župě F.L.Riegla v Jílovém. Tento úmysl byl kategoricky odmítnut a žádáno ponechání u župy pražské a mezitím dokonce jednáno o utvoření vlastní župy v Pyšelích. Ovšem při konečném rozhodování se do přípravné schůze nedostavilo 6 sborů, což znamenalo, že si změnu nepřejí a tak delší dobu trvající jednání bylo bezvýsledné. Silné oslabení sboru nastalo 1914, kdy světová válka odvedla většinu členů na válečné pole, takže činnost sboru se omezila jen na přímé zásahy. Ztráty Zahájení stavby požární zbrojnicePřípravné prácepři přestavbě staré zbrojnicePYŠELY1878 - 2018na frontě postihly i pyšelský sbor a tak teprve o několik let později jsou zaznamenány nové úspěchy. Sbor byl omlazen o mladé členy mezi nimiž nacházíme známá jména: František Urbánek, Jaroslav Jenšovský, František Feierfeil, Václav Šiňor, Emil Trojánek a další. Tito mladý členové s radostí pracovali v osvobozené republice. Pravidelně cvičili a zdokonalovali se v odborných otázkách. Ovšem nespokojili se jen činností technickou, ale viděli nutnost činnosti kulturní a výchovné. Proto v r. 1926 bylo zakoupeno vlastní jeviště a při sboru ustaven divadelní soubor, který pak po všechna léta pracoval velmi úspěšně a dosahoval výsledků jak po stránce výchovné tak i hospodářské. Celkový vývoj státu a stále se zvyšující výrobní požadavky nutně vyžadovaly i zkvalitnění ochrany a bezpečné zajištění obce v každé době i tehdy, kdy většina členů odjížděla do zaměstnání mimo naší obec. A tak byl přijat i iniciativní návrh tehdejšího velitele Feierfeila na utvoření ženského sboru. Návrh bal uskutečněn a v roce 1931 zahájilo činnost družstvo žen, které svědomitě pracuje a zdokonaluje se ve všech hasebních pracích. Krátce na to byl založen žákovský odbor, takže činnost byla povšechná, sbor sílil a svými úspěchy se zařadil na nejpředněj-ší místo v okrese. S aktivitou sboru však rostla touha po lepším a naší obci odpovídajícím vybavení. A tak všechno úsilí bylo soustředěno na získání motorové stříkačky. Přání se splnilo a prostředky byly shromážděny, ovšem vznikla další starost a požadavek neméně nákladný, stavba nové zbrojnice. Jednáním s majitelem panství ing. Cahou byla sboru věnována potřebná část zámecké zahrady a svépomocí byla vystavěna zbrojnice. Nelze popsat radost s jakou se připravovala v roce 1934 oslava otevření zbrojnice a předání motorové stříkačky. Vždyť obojí bylo výsledkem usilovné práce a velkého porozumění pyšelských občanů, kteří ochotně pomáhali při získání prostředků i při stavbě zbrojnice. Splněno bylo toužebné přání všech funkcionářů i členů sboru domoci se postavení důstojného stánku a v něm umístit motorový stroj. Cíle bylo dosaženo přes mnohé překážky, které byly jediným stínem v celkové radosti z dosažených úspěchů. Pracovní výsledky však nutí členstvo k dalším akcím a po dvou letech doplňují své vybavení dopravním vozidlem. Tehdy je spokojenost všestranná a rozkvět sboru opravdový. Vysokou aktivitu a výchovný růst členstva dokazuje i to, že pět funkcionářů sboru je současně funkcionáři župy, později okresní hasičské jednoty. Starosta sboru bratr Urbánek je členem ústředního výboru ČZHJ. Také velmi významné akce pořádané sborem i župou v naší obci svědčí o schopnostech i svědomitosti funkcionářů i členů našeho sboru. Radost a pohoda však je otřesena politickými událostmi, neboť přes úporný boj o udržení míru, schyluje se k době pro náš stát nejtemnější v dějinách, k II. světové válce a k postupné okupaci Německem. Nadešla doba krutého mučení a vraždění nejlepších našich vlastenců. Celkové události měly pochopitelně značný vliv na organizační činnost. Občané jsou posíláni na práci do Německa. Totální nasazení hrozí Současná podoba požární zbrojnice v PyšelíchHasičské cvičení3PYŠELY1878 - 2018i mladým chlapcům. A tu funkcionáři využívají situaci a snaží se zachránit co se dá. Formálně se ti starší zbavují funkcí a činného členství a na jejich místa nastupují mladí. Ti, jimž hrozí nebezpečí z pracovního nasazení v říši. Tak byli uchránění mnozí, kteří by jinak nasazení neušli. Žel, že jen někteří z nich tuto zásluhu uznali a ocenili. Hrozná ta doba si vyžádala oběti i z pyšelského sboru. Mezi gestapem zatřenými hasičskými pracovníky je i náš nejlepší člen - starosta sboru, jednatel okresní jednotky a člen ústředního výboru ČZHJ Frant. Urbánek. Byl zatčen v říjnu 1944 a po několika měsících v terezínské pevnosti zemřel jen několik dní před osvobozením naší vlasti. Během válečných let zemřel i další představitel sboru, jeho velitel František Feierfeil, takže bylo nutno vyvinout další úsilí, aby dobrá činnost po těchto stránkách neochabla. To se také podařilo, neboť všichni ti hrdinové, kteří položili své životy za život nový, za život ve svobodné vlasti, za novou budoucnost nás všech, byli nám zářným příkladem a vzorem v další organizační práci. A tak hasičský sbor v Pyšelích mající tu nejlepší pověst v okrese dává se znovu do práce, překonává překážky, odstraňuje nedostatky a plní uložené úkoly. Svou činností udržuje si přední místo i v okrese říčanském, kam naše obec a tím i hasičstvo bylo novým krajským řízením převedeno. V roce 1950 došlo k reorganizaci hasičstva a zákonem číslo 62/1950 byly utvořeny požární sbory, výkonné to orgány národních výborů. Tím také převzal starost o materiálním vybavení stát, takže místní jednoty byly zbaveny tíživých starostí s opatřováním finančních prostředků na protipožární zařízení. Dochází tím konečně k plnému ocenění organizace na nejvyšších místech. Je postupně odstraňováno podceňování a často i úsměšky a je oprávněně uznávána záslužná činnost příslušníků hasičstva. Rok 1958 je rokem 80. výročí založení hasičského sboru v Pyšelích. Aktivní činnost jeho členů pod vedením nové předsedkyně sboru sestry Růženy Hurtíkové neustále vzrůstá, ať už se jedná o oblast preventivní práce, získáváním nových odborných znalostí, či v soutěžích. V dubnu dostala místní jednota Tatru 805 hasičský speciál výměnnou za stávající vozidlo Unra a v červnu pozemek za zbrojnicí k výcvikovým účelům. V této době také naplno pracují divadelní ochotníci z řad hasičů. Členové sboru se brigádnicky podílejí na různých stavebních akcích a vypomáhají zemědělcům. S úplnou samozřejmostí věnují desítky hodin údržbě techniky a výstroje. Roku 1966 byla zahájena výstavba nové části budovy hasičské zbrojnice a dokončena v říjnu 1970. O 4 roky později přidělila Okresní inspekce požární ochrany místní jednotce cisternový vůz Tatra 111 to rozhodlo o další stavební úpravě v podobě přístavby garáže, která byla ukončena v průběhu roku 1977. V roce 1982 byla T 111 vyměněna za T 138, kterou nahradil současný hasičský speciál T 148. Také T 805 pro dopravu osob a materiálu byla nahrazena vozidlem IFA. Každá výměna této techniky stála naše členy mnoho úsilí při jejím uvedení do spolehlivého provozního stavu. V roce 1997 Obecní úřad za pomoci našich členů nechal vybudovat ústřední topení pro požární zbrojnici. Činnost hasičů se však nesoustřeďuje jen na provoz a údržbu svěřeného majetku, ale velmi důležitou část také tvoří výcvik a to jak praktický, tak i teoretický. Nesmíme zapomínat na oblast prevence, soutěží a kultury. Z tohoto výčtu je patrné, že práce v hasičském sboru si klade velké nároky na svědomitost, úsilí a obětavost každého z jejich člen...